Jedná se o tak trochu podobné, a zároveň rozdílné dva francouzské dokumenty od stejných tvůrců. Jde o zveřejnění tajných nahrávek po cca 50 letech. Byly natočené nezávisle na sobě v letech 1960 – 1964. Veřejné světlo spatřili v roce 2005 a 2011.
Jsou to velmi osobní zpovědi dvou velmi silných žen, jež to dotáhli velmi vysoko. Až ke královskému paláci. Svým způsobem je spojoval jeden muž. Ta první byla manželka, druhá prý milenka.
Rozdílnost v nahrávkách spočívá v jejich charakteru. Jedna je silně útočící, zatímco druhá vyznívá naopak, dalo by se říci, jako přemýšlení oběti.
Záznamy nesměly být nikdy zveřejněny.
Jeden z dokumentů spadal pod povinnost o zachování mlčenlivosti, tzv. lékařské tajemství. Přesto je lékař předal určité osobě, která jej donesla do jedné z nejznámějších redakcí novin v Los Angeles. Odkrývají selhání psychoanalýzy.
Ten druhý zpřístupnila vlastní dcera, i přes ráznou žádost, že si nikdy, v žádném případě nepřeje zveřejnění. Čistě osobně, vzhledem ke slovům, která tam zazněla, bych tohle své mamce nikdy neudělala a nahrávky ihned zničila. Chápu, že byly namluveny po velmi bolestné tragické životní události, člověk byl plný nenávisti, kterou potřeboval vyventilovat, ale není nutné aby to svět věděl. Nebo ano?
Ten muž byl prezident Spojených států J. F. Kennedy. Útočící zpověď z roku 1964, plná pomluv, kterou zveřejnila její dcera Caroline v roce 2011 (po 47 letech) patří jeho manželce Jackie Kennedyové.
Druhá nahrávka, z níž se ozývá hlas bolestné duše, pitvání těch nejnitěrnějších pocitů a stavů, určený pro uši svého psychiatra, natočený v letech 1960 – 1962, zveřejněných roku 2005 (po 43 letech) prokurátorem, jenž byl přítomen i její pitvě, patří milence prezidenta, Marilyn Monroe.
Nechci zde zmiňovat klišé, že i hvězdy, jejíž sláva hvězd se dotýká, bohaté, krásné a úspěšné,přece jen trpí. Negativní emoce, bolest, závist, strach je neopouštějí.
Dokumenty a jejich zpovědi mě nutili k přemýšlení o jejich rozdílnosti, o jejich duši, jakým způsobem uchopila tento svět. Popravdě, na Jackie, jsem změnila názor, šla si tvrdě za svým cílem, ve zpovědích byla útočná, pomlouvačná, nemilosrdná, věděla přesně co chce. Toužila po slávě. Byla šťastná?
Ovšem ani Marilyn mi není sympatická svým fňukáním, neustálým rochňáním se ve svých pocitech. Milovala světla reflektorů, a paradoxně je ke konci kariéry nenáviděla. Velmi bipolární rozporuplný vztah. Toužila po lásce. Byla velmi nešťasná.
Opět zmíním mou mamku, která, ježto by zmírnila škodlivost sledování televize, vždy po titulkách jakéhokoliv pořádu vyslovila větu: "Jaké si z toho vezmete ponaučení?" Žel zůstalo mi to dodnes, jen s tím rozdílem, že nyní jsou odpovědi velmi ironické, ale to už mamka naštěstí neslyší. Ale teď upřímně, někdy je možná lepší si pořádně zanadávat, než se několik hodin vnitřně pitvat. Nadáváním si ulevím možná víc než šťouráním se v sobě. Má to ale jednu podmínku. Nikdy se to nesmí dostat na veřejnost. Ani po 50 letech.
Osobně stejně ale trochu víc dávám body Marylin, nenávidící dlouhé noci v bílé prázdné posteli, vždy s bílým velkým klavírním křídlem vedle. Té, která v životě stále něco hledala...sebe...
O vánocích nejen pohádkami živ jest divák...
Další články blogera
Tamara Roubíčková
Proč se o duševním zdraví nesmí mluvit?
Osobně mě střelec nezajímá. Zajímá mě duševní zdraví lidí, kteří dokáží zastřelit tátu s dítětem a za necelý týden zastřelit dalšího tátu. Tentokrát svého a pak sebe. Touto kauzou se táhne jako červená niť vztah otec - dítě.
Tamara Roubíčková
Parkování podle barvy
Asi nejsme normální, ale u nás na parkovišti parkujeme auta podle barev. Nejsme domluveni jde, nám to samo. Nikdo nemá stálé místo. A nejsme jediní. Zde jsou důkazy. Občas nám to někdo trošku zkazí...
Tamara Roubíčková
Proč jdu stále stejnou cestou a baví mě to?
Jeden čas jsem pravidelně jednou týdně chodila na procházky vždy stejnou cestou z Ládví okolo Vltavy a zpět. Mnoho lidí se mě podivně ptalo, proč stále chodím tu samou trasu. Vždy jsem něco zamumlala.
Tamara Roubíčková
Rozděl a panuj
Každá ideologie, potažmo válka, má ve své minulosti nějaké rozdělení společnosti. Sever proti Jihu, bílí proti černým, Židé proti Árijcům, apod. A je úplně jedno z jakého důvodu. Ale vždycky to byla povznášející teorie: Lepší lidé
Další články z rubriky Ostatní
Ladislav Jakl
Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?
Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?
Milan Šupa
Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha
Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.
Jiří Herblich
Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství
Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.
Yngvar Brenna
Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi
Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.
Jan Andrle
Nový oblek
Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.
Počet článků 35 | Celková karma 0.00 | Průměrná čtenost 1320 |