Jednou bych chtěla udělat výzkum, co se odehrává v hlavě lidí, když jim kdokoliv řekne kouzelnou větu: "Je to pro Vaše zdraví". Lidé se začnou chovat jako před namířenou pistolí. Poslouchají úplně bez vlastního názoru.
Ten kdokoliv může být doktor, neznámý člověk, kamarád, kolemjdoucí. Přece by nelhal.
Tak jako neexistuje univerzální cesta životem, každý má tu svou, tak neexistuje univerzální cesta do žaludku, i tam má každý tu svou. To, že mi v těchto dnech chybí zrovna železo, nemůže vědět ani vědec z Ameriky, ani výživový poradce, musím to vědět jen já. Věděli jsme to už jako děti, když jsme jedli omítku. Chyběl nám vápník. Nikdo nám to neřekl. Prostě jsme to cítili.
Tuhle schopnost jsme ztratili, když jsme vyrostli. Začali jsme přemýšlet jenom jednou polovinou hlavy. V pravé emociální hemisféře pobýváme, dokud jsme mladí, tam bydlí malý princ, instinkt, chuť, emoce a rebélie.
Přemýšlela jsem, proč si děti pamatují sprostá slova. Zřejmě je to tím, že je říkáme s určitým emociálním nábojem. A ten je pro děti zajímavý. Co je to za slovo nevědí, ale reagují na určitou náladu.
V levé hemisféře bydlí Pythagoras s logikou, s čísly, s tabulkami a tam se zabydlíme, když zestárneme. Začneme krásu vyjadřovat čísly (90-60-90), lásku (sex 2x do týdne), hodnotu člověka (za rok vydělal 300 miliard). Když místo slov sportuji, řeknu: uplavu 2x týdně 2x3 km, tak to je jiná představa.
K Pythagorasovi patří trojúhelník. Potvrdilo se mi to na nedávné přednášce dlouholetého patologa, který už něco odpitval a viděl a podělil se s námi o postřeh, že v těle jsou pravé orgány v podélném průřezu více do tvaru právě trojúhelníku. Že by náhoda?
Mám takovou teorii, že jsme přešli po mostě zprava do leva a již tam zůstali. Přes most corpus carollum, který spojuje obě hemisféry. Stáří je stav duše. Je to trvalé zabydlení vlevo, s časem který má čísla v podobě hodin, s čísly kalorií, s číslem věku. Jaký to byl krásný čas dětství vpravo, když jsme neznali pojem čas, hodiny, kalorie a dělali jsme si, co jsme chtěli.
To co nám chybí, nám oznamuje chuť. V poslední době máme-li na něco chuť, jsme závislí, měli bysme se jít léčit a je to špatně. Přirozená, zdravá chuť je náš lidský instinkt, který potřebujeme k přežití. Úhledně napsané jídelníčky v řádku, tabulky s kaloriemi, jsou zlaté klece, do kterých jsme lapeni.
Prý jsme si prodloužili věk, ale já si myslím, že jsme si jen prodloužili stáří. Příroda nám to vždycky vrátí. Velkým obloukem. Díky moderní medicíně se dožíváme vyššího věku, ale na druhou stranu přibývá demence, Alzheimerova choroba, navíc čím dál víc v mladším věku. Sice se dožiju 90 let, ale posledních 50 let si nebudu pamatovat ani svoje jméno, natož věk.
Před 20 lety jsem jela na tábor jako zdravotní sestra. Měla jsem pouze jeden problém a to bylo podání Kinedrylu při cestě autobusem. Nedávno jsem poslouchala jednu kolegyni, která vyprávěla, jak si dělala dlouho do noci dlouhé seznamy léků, inzulínů, inhalátorů. Ráno, v poledne, večer, vždy děti nastoupili do řady a hodinu podávala běžnou medikaci. A to byl "normální" tábor. Tak hlavně, že jsme si to prodloužili. Kvantita nahradila kvalitu.
Tuhle jsem v troubě svět pekla v pekáči země brambory. Polovinu brambor jsem pouze osolila a polovinu jsem polila olejem a posypala česnekem. Samozřejmě že olej i česnek prosákl všude. Ale já jsem naservírovala pouze solené brambory a tvrdila jsem, že jsou bio, bez oleje a česneku. Přece jsem je pekla bez toho. Přijde mi to úplně stejné, když v několik let prosáklé půdě, v znečištěném vzduchu někdo tvrdí, že vypěstované brambory jsou absolutně zdravé, bio.
Dříve bylo nezdravé víno, kafe nebo vajíčko. Dnes to vědci a lékaři doporučují. Bojím se, že se zítra probudím a vyjde vědecký článek, že je zelenina nezdravá.
Myslím si, že není dobré myslet jenom jednou polovinou hlavy, měli bysme pobývat v obou hemisférách. Chodit přes most a nespálit ho.
