To oč tu běží, není o tom, zda byl či nebyl článek napsán, ale o vztazích mezi lidmi, o tom jak se k sobě chováme. Jde o něco víc, než jen o fakta.
Jakékoliv obvinění je vážná věc. Navíc u člověka, který již není mezi námi a nemůže se bránit. Nemůže nám říci, jak to myslel. Ale mám takový divný pocit, že kdyby žil, tak by se k tomu nevyjádřil. Vyjadřuje se jeho vnučka. Nejde jí o historický fakta. Jde jí o čest svého otce.
Upřímně, nařízený omluvy nemám ráda. Nejde to ze srdce. Tak jako rodiče nutí své děti, které udělali průšvih: " A teď se omluv". A myslí si, že je všechno v pořádku. Není. Naštěstí to po mně rodiče nikdy nechtěli. Vysvětlili mi co je špatně, a na mě už bylo, jak se rozhodnu.
Ale chápu, když bulvár napíše, že herec XY je gay. Většině čtenářů je to jedno. Ale jde o něco jiného. O čest. Herce i bulvárního časopisu. Ten se ale omlouvá způsobem, že v příštím čísle malinkatými písmenky napíše do rohu, že došlo k tiskové chybě.
Ovšem bulvár je bulvár a kdo ho bere vážně, tak je to vážný spíše s ním. Ale prezidentská role, to je velmi vážná věc. Prezident není jen představitel politických názorů. Je to především morální, lidská osobnost.
Omluva je velice zvláštní fenomén. Řadíme jí mezi kladné, ba, co velmi dobré vlastnosti. Ovšem realita je jiná. Omluva je přiznání slabosti. Nebo chyby. A sorry, ale dnešní člověk nechybuje. Chyba je fatální. Jedeme na výkon. Co nejlepší. Bez chyb.
Omluvy nejsou vhodné pro určitý typ lidí. Například pro mafiány. Bavím se představou jak mafián (třeba Krejčíř) zpytuje svoje svědomí a omlouvá se oběti, že jí nechal zastřelit. Ale prezident není mafián.
Existuje jeden svět, kde existuje pouze ano / ne, jinak řečeno true / false, anebo jedničky a nuly. Je to svět virtuální. Vyskakovací okénko nabízí pro kliknutí pouze dvě varianty: políčko ano, nebo políčko ne. Políčko nevím neexistuje. Sokrates, který věděl, že nic neví, by měl s počítačem problém. A nejhorší je, že kdyby ho sebevíc používal, jeho přesvědčení, že nic neví, i přestože je počítač plný informací, by zesílilo. Mimochodem v bibli se píše: "Ať je tedy vaše slovo ‚Ano‘ ano a ‚Ne‘ ne." (Matouš 5,37) To dokazuje jak je počítač božský.
Ale my žijeme v jiném světě. V tom, kde není nic jasné a kde pravdu hledáme celý život. A kde jde o víc než jen o ano/ne, nehodící se zaškrtněte. Jde o naše duše.
Ale chtěla jsem psát o mezilidských vztazích. O tom, že abychom se k sobě chovali slušně, lidsky, nepotřebujeme důkazy. Kdyby mě měl rád, tak zamete. Pokud takhle začneme uvažovat, tak je něco ve vztahu špatně. Dobré chování nepřináší zisk. A bohužel dnešní otázka zní: "Co tím získám?" A s dobrým pocitem běžte někam…
Co omluvou získá prezident? Morální kredit? Přiznání chyby? Nebylo by srdcebolné, kdyby si vnučku pana Peroutky pozval k sobě a promluvili si. Lidsky. O otcích, o době, o novinách, o článku. Vstřícné gesto. Je to o komunikaci. O lidskosti. Fakta nechme historikům.
