Přejágrováno
Přestože je pro mne Jágr bůh, jako hokejista, jako muž i jako člověk, častokrát jsem přemýšlela o tom, zde je dobré, aby hrál. Z čistě psychologického hlediska. Zda je to dobré pro ostatní hráče.
Představuji si sama sebe, jak nastupuju třeba do nového zaměstnání, kde je dlouhodobě vynikající pracovnice Jaruška. Je výkonná, hezká a každý ji má rád. Vedle ní pracovat musí být radost. Má zkušenosti. Kamkoliv přijdu, všude slyším, že Jaruška je nejlepší. Když šéf zadá úkol, vyřeší to Jaruška. Když přijde zakázka, první za kým se jde, je Jaruška. Když se někomu něco nepovede, neva, pošleme tam Jarušku. O Jarušce je slyšet všude. Každý o ní mluví. Hoří-li, Jaruška vyjíždí. Je přejaruškováno.
Nevím, ale myslím, že bych po velmi krátké době začala Jarušku nenávidět. Začala bych se ptát, o co se vůbec snažím. Když stejně slízne smetanu Jaruška. Samozřejmě že mě šéf občas pochválí před nastoupenou jednotkou, ale co to je v porovnání s Jaruškou.
Ale Jaruška za to nemůže. Je prostě dobrá. Určitě si slávu zaslouží. Ale jak k tomu přijdou ti ostatní? Možná si říkají, kdyby Jaruška vypadla, to by šéf koukal, jak to krásně jde i bez ní. Zapřáhli bysme se a dokázali to i bez Jarušky. To by byla motivace.
Ale nebylo by to řešení. Určitě je tam mnoho spoluhráčů, pro které je to čest a zkušenost hrát s Jágrem. Mají před ním respekt. Možná, že i ten je svazuje. Možná, že je tam taky dost spoluhráčů, co si říká, bez něj bysme to zvládli taky. Proč se snažit, Jágr to zařídí. Proč se snažit když stejně příležitost nedostanu. A nejhorší je když příležitost opravdu nedostanou, jenom proto, že Jágr je nejlepší a musí hrát, zajistit vítězství. Jágr je sázka na jistotu.
Vůbec tu situaci Jágrovi nezávidím. Možná i proto váhá, zda má nastoupit. Hokej miluje a Čechy jakbysmet. Nezávidím to ani spoluhráčům. Můžu tady plkat, že jasně, vítězství je důležitý a musíme pro něj udělat všechno, ale že důležitější je radost ze hry, z pospolitosti, že držíme při sobě. Ale oboje má svou stejnou cenu. Cesta i cíl.
Promiň Bobe a Bobku, ale Jágr je maskotem hry. Když vyjede na led, je radost na něj se dívat, jak si užívá už jenom to bruslení. Při pozorném sledování, hlavně po skončení hry, kdy se vyhlašují výsledky, se chová zdrženlivě. Žádná gesta šampiónů, žádné vtírání publiku, žádné skopičinky, a že by si to mohl dovolit. Myslím, že to má v hlavě srovnané.
Doufám, že srovnané to mají i ostatní spoluhráči. Že vědí, že hrají s celebritou, že diváci na Jágra reagují, udělá, elegantní otočku a oni zbourají halu. Že až rozkliknou svoje laptopy, jako já před chvílí, vykoukne na ně 1000x slovo Jágr, jak je úžasný a co přesně řekl, a 1x zmínka o ostatních, že jsou taky dobrý. A že je při tom nepíchne malý trn závisti.
Doufám, že to mají srovnané i trenéři, poradci a hlavy okolo. Že dostanou příležitost hlavně ti mladí, nadšení a nabuzení. Že nehraje jeden bůh a jeho suita. Že je to opravdu tým.
Tamara Roubíčková
Proč se o duševním zdraví nesmí mluvit?
Osobně mě střelec nezajímá. Zajímá mě duševní zdraví lidí, kteří dokáží zastřelit tátu s dítětem a za necelý týden zastřelit dalšího tátu. Tentokrát svého a pak sebe. Touto kauzou se táhne jako červená niť vztah otec - dítě.
Tamara Roubíčková
Parkování podle barvy
Asi nejsme normální, ale u nás na parkovišti parkujeme auta podle barev. Nejsme domluveni jde, nám to samo. Nikdo nemá stálé místo. A nejsme jediní. Zde jsou důkazy. Občas nám to někdo trošku zkazí...
Tamara Roubíčková
Proč jdu stále stejnou cestou a baví mě to?
Jeden čas jsem pravidelně jednou týdně chodila na procházky vždy stejnou cestou z Ládví okolo Vltavy a zpět. Mnoho lidí se mě podivně ptalo, proč stále chodím tu samou trasu. Vždy jsem něco zamumlala.
Tamara Roubíčková
Rozděl a panuj
Každá ideologie, potažmo válka, má ve své minulosti nějaké rozdělení společnosti. Sever proti Jihu, bílí proti černým, Židé proti Árijcům, apod. A je úplně jedno z jakého důvodu. Ale vždycky to byla povznášející teorie: Lepší lidé
Tamara Roubíčková
O odcházení
Vzpomínám si, jak jsme jako malí děti blbli s tátou, prali se, házeli po sobě polštáře. Bitva gradovala, když otec najednou zařval: "A dost!" Absolutně jsme nechápali. Proč? Odpověď byla jasná. V nejlepším se má přestat.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Izraelská armáda drží palestinskou stranu Rafáhu, zabila dvacet členů Hamásu
Izraelská armáda ráno oznámila, že její jednotky operují v některých oblastech na východě Rafáhu v...
Na D7 před Prahou bourala tři auta, hasiči kvůli dešti řešili desítky událostí
Hasiči kvůli silnému dešti a bouřkám řešili v pondělí a v noci na úterý desítky událostí. Často...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Z šéfa zahraničního výboru ministrem pro vědu? TOP 09 vybírá ministra
TOP 09 pokračuje v hledání ministra pro vědu, výzkum a inovace. Předsednictvo strany se má zabývat...
- Počet článků 35
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1320x